April Runs

… hikes, kickbikes, skis and more

Sest kratkych obrazu z jednoho dlouheho behu

Obraz prvni (prepis z chatu):

T: Priste, az tu budes, pobezime k Lasikum, je to tam super a od nas jenom asi 10 km, pohodicka.

A: OK. Pojedu na kolobezce. Nebo na kole.

T: Tam to na tu tvoji kolobezku neni…

A: Uvidime. Mam cas v pondeli nebo v utery.

T: Jeeee, to maj zrovna zavreno. Ale nevadi, kousek dal je Unetickej pivovar. Naklikala jsem trasu a je to celkem 10.2 km, to dame! Zpatky pobezime indianem.

A: OK.

Obraz druhy (kdesi u Vltavy, severne od Troji):

T (stroze): Mam ten nart prej nacatej.

A (bolestne): Hm. Ja mam infarkt stehna.

T (presvedcive): Pobezime az k tomu druhymu privozu, je to tam hezky.

A (vystrasene): OK. Uz mame skoro 7 km.

T: Ono to do Unetic stejne bude asi trochu vic.

A: ?

T (vahave): Asi 12.

A (ulevne): OK.

IMG_20170627_162149

Obraz treti (temny kopcovity les):

T (odhodlane): Tady nekde ted budeme hledat tu zkratku.

A (taktez odhodlane): Jasne, v poho.

T (svitorive): Jeee, my jsme ji nenasly. Tak to bude celkem tak 16… Jee hele, tamhle je veverka.

A (nechapave): Jaka veverka?

T: Prazsky!

Obraz ctvrty (Uneticky pivovar):

A (durazne): Jedno pivo rozhodne nestaci!

T (radostne): To teda ne. Dame i polivku a sejra. Ahoj kluci!!! (zvola smerem k Veverkovi, t-birdovi, RIDovi a Malemu Medvedovi)

IMG_20170627_201126

Obraz paty, dil prvni (Kozi hrbety):

A (konstruktivne): Mate pravdu (obraci se k Tucnakovi, RIDovi a Malemu Medvedovi), vecna skoda prijit o tenhle zapad slunce. Trochu me ale bolej nohy.

T: Tak pobezime pres tresnovku.

A (vystrasene): Je to este daleko?

Sbor (rozhodnym hlasem): Ne!

Obraz paty, dil druhy (Sarka):

T: Jee, bezime po trase SUTRu! To je nahodicka!

A (unavene): Je to este daleko?

Sbor (rozhodnym hlasem): Ne!

IMG_20170627_202744

Obraz sesty (Hostinec Pod loubim, Dejvice):

A: Tri Kozly prosim vas, ale rychle.

T (opatrne): Tak mne to hlasi 27 km. Tobe?

A (udivene): Mne taky.

T (nadsene): Tak posleme kluky do Stromovky a dojedem to tramvaji.

A (ulevne az radostne). Tak jo.

IMG_20170627_162159

Tucnaku a kluci, diky za super odpoledne a vecer, bylo mi cti!

 

 

 

 

Kulovy blesk

Casto se to tak sejde, ze na cestu do a z Prahy mam sotva dva dny a do toho pochuzky, navstevy, zarizovacky a sem tam pivo. Nejinak tomu bylo i minuly tyden: odvezt kamaradovo auto do Kamenice nad Lipou (out of all places!), najit spoj na Prahu, vyridit x schuzek, pospravovat a pozarizovat vse potrebne pro maminku, probrat dulezita temata s brachou a jeste stihnout aspon jednoho kamarada a par piv.

Ve vysledku vykazala tahle bleskova akce super parametry. Povazte sami, behem dvou a pul dne totiz:

  • 3x za sebou vstavam mezi treti a patou hodinou;
  • 4x jedu vlakem;
  • 2x absolvuji rodinnou seslost;
  • 2x se cpu a piju pivo behem ITB veceri, behem nichz vedle me sedi:
  • poprve vejdu do Trailpointu a seznamim se osobne s Evzenem;
  • 2x vybehnu: 9 km s UltraJitkou, potom 8 km s Tucnakem – potkavame RIDa;
  • vyzvednu kolobezku (zase uz!) u Ladi Blahy, kterezto setkani demonstruje propojenost ruznych svetu: sveruje se mi, ze (neuspesne) montoval cyklotasky na kolobku Advidovi;
  • 17 km jedu na Mibu GT Split pres Prahu;
  • 12 km projdu Prahou.
IMG_20170613_082949

Ustvana…

IMG_20170613_173409

… a vysmata.

Takze kamaradi, mame vas radi – vsem diky!

Holcici zavod

Sedime takhle loni na podzim s kamoskou L u pivka kafe a probirame se nejtrapnejsima zazitkama z posledni doby. Na mysl se vkrada muj zatim posledni zavod, 25 km trail pred dvema lety. Se smichem vypravim, jak silene ch*alo, takze nebyly videt moje slzy beznadeje, kdyz me V vykopla z auta a ostatni zavodnici mi pak utekli tesne po startu, aby me v kopcich prohaneli uz jen nordicti walkeri, co startovali deset minut po nas. Jak si me s nima poradatele pletli. Jak moje posledni misto nakonec stejne bylo medailovy pac ctyricetilety holky sme tam byly jenom tri…

No a za par dnu otviram email od L s nadpisem: “Happy Birthday to you…” a kdyz kliknu na prilohu, malem zkamenim. Zavodni registrace. Jako – co je spatnyho na karafiatu a bonboniere? Sem pani v letech! Cervicek se ale zavrtal a vytistena A4ka mi pres zimu visela nad obrazovkou compu a sem tam sem se preci jen zastydela a vybehla. Taky sme hodne lyzovaly, zacla jsem vic koketovat s kolobezkou a samozrejme kazdodenne skacu – kolem deti.

Jenze: V prosinci ulehnu se zanetem dutin, v lednu mrazy jak na Kamcatce a tak teda misto behani radsi hrabu snih v kulichu. Pak chyti chripku deti, po nich V (ty sem este na brusleni stihla zlomit ruku) a nakonec ja. Celej brezen a pulku dubna kaslu… no super.

IMG_20170108_092727

Zimni treninkove podminky

Cas poklidne plyne a v kvetnu radsi whatsappuju na vsechny strany, ze to nedam. Ze tech 16 km a 800 vertikalnich metru proste nezvladnu. Odpovedi sou samozrejme naposto jednoznacny: nedelej Zagorku a za par dnu sraz na startu!

Moc casu na vymluvy stejne uz nezbejva, ke vsemu v baraku mame zrovna ubytovanejch dvacet skyrunneru, co si takovej minivybeh davaj s prstem v nose jako rozcvicku a tak jako obvykle je nejjednodussi zabalit batoh a zjistit, kdy mi jede lokalka do Zell.

IMG_20170525_105648

Jednou denne i na paru…

Dvacatyho rano u jezera samy zensky – co se divim, je to prece Women’s Trail a hlavni sponzor je vyrbce podprsenek. Opatrne rekognoskuju teren a zmocnuje se me trudomyslnost. Slachovity, opaleny a namakany tela, zadky ani prsa veskery zadny. Vedle me se na uplnej konec koridoru stavi L a za nama uz jenom laskujou organizatorky. Najizdim pohledem na jedinou trochu oplacanejsi bezkyni prede mnou a v duchu si zacinam opakovat mantru pro dnesni den: Nezrakvi se a urvi tuhle holku!

IMG_20170520_095411

Women’s Trail Zell am See – Kaprun

V deset startujem. Tempo je v prvnim kilometru celkem ok, prevyseni veskery zadny. Do kopce stoupame az od druhyho… celkem vytrvale tak do sestyho. Cestu nahoru k jezirku znam, s detma a kocarkama sme ji valily x-krat. Vzdycky ale po castech a se zastavkama. To dneska nehrozi.

Kupodivu to nahoru celkem jde. Prvnich 6 km ubehne raz dva a u jezirka je pohoda – a obcerstvovacka. Chleba se salamem mi vyslovene zveda naladu. L je sice nekde daleko prede mnou, ale jde/bezi se mi dobre a ta oplacana je daleko za mnou. Teda spis pode mnou.

IMG_20170520_110216

Chleba se salamem

Z jezirka pres Schmidolinovu cestu na Areit – za normalnich okolnosti pohoda jazz, ale mne zacinaj tuhnout nohy. Porad to este ale neni zadna tragedie a sem tak nekde ve druhy tretine asi stoclennyho startovniho pole.

Na Areitu veskery stoupani na par dalsich kilometru konci a zacina sebeh. Ten dobre znam: loni sem se v nem natahla pres koren tak, ze mi zacala tryskat krev z kolene. Zachranila to usmudlana Pamperska zapomenuta v batohu, kterou ja snad budu brat jako individualni povinnou vybavu. Sedla mi na ten krvavej flek tehdy tak dobre, ze mi to pochvalil i vlekar pod lanovkou.

Tak tentokrat bez padu, valim si to dolu jak snek bez domecku a uz je za mnou 10 kilaku. No vazne to neni tak hrozny, jak se zdalo!

IMG_20170520_110221

Vysoky Taury jako na dlani

A pak se najednou prede mnou cesticka narovna a celkem prudce zvedne. Jako jak do kopce? Tady uz sou prece jenom cesty dolu, k jezeru?
Nasledujici kilak je cirym utrpenim pro nohy i hlavu. Chce se mi brecet (neprsi = nemuzu) a este vic se mi chce zastavit. Jenze co se mnou, tady v kopci? Stejne budu muset do cile pro batoh.

A tak teda du co noha nohu mine. Nadavam v duchu a predbiha me jedna lanka za druhou. Kdyz se ten desne strmej kopec placatej brdek konecne zlomi, mam stehna tak vytuhly, ze ze sebeh meni na ciry utrpeni. Zbejvaj uz jenom asi dva kilaky, ale ty sou teda nekonecny. Rikam si, ze uz sem urcite beznadejne posledni, dyt se tu hrabu jako mrzak uz takovou dobu. Kobyla ale prece jenom ucejti staj a tak do cile nejak doklusu. L me radostne vita, uz tu asi 25 minut okouni :-).

IMG-20170520-WA0000

L v cili

Ohlidnu se a za mnou nikdo. Jasny. Zase posledni. Du svliknout mokry hadry a kousu do vokoraly babovky, co tu este zbyla na takovy exoty jako ja… a kdyz uz mam pobaleny kramy a loucim se, najednou se z tlampace ozve, ze cekame jeste na par zavodnic, ktery budou za chvili dobihat…. Projdeme s L k cilovymu koridoru a vyhlizime je. Jo, je tam ta voplacana. A to teda cumim – je tam i jedna hubena. Diky, holky, ze ste nevzdaly: NEJSEM POSLEDNI!

IMG_20170525_190820

Miluju ruzovou 😦

P.S. Mise splnena. Z iTB me teda pro letosek pro neucast na zavodech snad nevyhodi. Pristi rok ale teda zas radsi nejakej normalni darek…

IMG_20170330_153612

Klubove heslo

Další krám do garáže

Jak tak s přibývajícími lety nové ročníky Janathonu a Juneathonu ztrácejí sílu, vytrácí se i moje blogovací “povinnost” v angličtině. I já jsem ovšem jenom člověk, takže se ani mně nevyhýbá klasická past předchozí investice a je mi líto čas od času neposílit vlastní ego krátkým zápiskem. Můžu to ale udělat i česky.

Koloběžka se mě – s nákupem Miba – zcela zmocnila a já se teď pokud možno denně proháním po milované a nenáviděné tauernské cyklostezce a prozkoumávám domácí terén z nového úhlu pohledu. Najednou se vznáším 4 cm nad zemí a mám o dost větší akční radius. Rychlost kolem 15 ti km za hodinu je ideální k tomu, abych se během pár hodin dostala, kam potřebuju, aniž bych se ochuzovala o všední zážitky z cest.

A tak si jezdím, potím se, pozoruju jarní alpskou flóru a faunu, sbírám geocache a raduju se ze svých malých dobrodružství.

Dnešní výlet byl zcela ve znamení hledání vhodného místa u zlatonosné řeky. Místa, kam by se dalo snadno zajet autem, ale zárověň o samotě zatábořit, nerušeně rýžovat, vypustit děti a prostě si užít fajn den venku. Myslím, že mise je, vzdor deštivému závěru, splněna.

IMG_20170507_115304

IMG_20170507_115403

IMG_20170507_115509

28 km, 1 traditional cache, Mibo Royal.

Instead of Calgary…

Tuesday was supposed to find us on the plane to Canada, a long planned (and well deserved) holiday, 2 weeks of being pampered in our friends’ house, 2 weeks of talking about life, universe and everything, drinking good wines, hiking in Banff, exploring Alberta, playing with kids (5 girls alltogether in B’s family and mine)… But the chickenpox epidemy here in Pinzgau dramatically changed our plans: Yesterday morning, S woke up with 1 suspicious dot and before we finished our morning coffee, there were 7 of them and then 10 and 35 all over her body. We stopped counting them, unpacked our bags, called the airliner to check out of the plane and started feeling miserable.

It took us a few hours to recover and to absorb this change. And to explain to all 5 children that the long planned super holiday is being cancelled – or rather postponed. Each of us had her own way to deal with the situation: S was too tired to think about it, E was really really sad, V went gold panning and I hit the treadmill. Bad day.

Luckily, bad times in our house never last long. Especially on sunny days when I have time to close the front door behind me… So I hit the road/trail with my little pony Mibo again. And again, it was fun! What is it that makes you laugh when kickbiking? Easy workout passing Lengdorf, Uttendorf and through the forest path to Stuhlfelden, returning on the Tauern Radweg back to Niedernsill. And 10 minutes later repeating the first bit with E bravely biking behind in front of me. Some 30 km in total and great great fun! As the matter of fact, I repeated the routine today again, 30 km towards Kaprun castle and back home with exactly the same effect: smile on my face.


Alive and kickin’

No, I haven’t died or stopped running. And I haven’t stopped enjoying our life in the mountains either, quite the contrary. The thing is quite simple: the winter season was busy beyond words so the one activity I cut off was blogging.
During the past few months, we had many interesting guests. (As 12HonzaDe mentioned we should be gathering all the stories in a book). Also, we did a lot of skiing, hiking and ice-skating.

However, since virtually EVERYBODY around us started (trail)running, time was ripe to introduce a new activity. The one new sport that I recently became obsessed with passionate about is kickbiking.
Last autumn we quickly bought two low budget no-brand kickbikes and eagerly started practicing. It quickly turned out that pushing 15 kg of metal on hilly dirt roads is a great workout!
I started reading more about kickbikes and how they are made and realised we needed totally different machines: with solid yet light frames, low clearance, 100% reliable brakes and last but not least with wheels that can be centered and that actually turn. So a few days ago I met Lada Blaha, the one guy in Czech who knows all about kickbikes, at Velorama and bought the famous folding beauty on 20 inch wheels made in Roznov: Mibo Royal.

Already after a few minutes on Prague cobble stones it became clear that this vehicle is a whole different level. And so after 3 weeks of continuous sore throat and severe coughing I just couldn’t hold myself back anymore and went for a first Mibo trip around Niedernsill.


This kickbike is a dream. Contrary to what I was accustomed to with the previous one, it was an easy 20+ km ride on both paved and unpaved surfaces (Niedernsill – Uttendorf – schutzgebiet – Pirtendorf – Uggl – Niedernsill) and something tells me that there are more beautiful kicking mornings to follow.

End of Juneathon 2016

Yet another 30/30 score, yet another Juneathon successfully completed. With some trips abroad, professional duties and of course the kids, I needed to improvise but challenges make us stronger so here is the (not too impressive) statistics:

Run – 6 – 33.2 km – 5.8 hrs;

Bike – 8 – 0.0 km – 4.0 hrs;

Walk – 18 – 76.4 km – 19.5 hrs;

Cross – 9 – 0.0 km – 4.7 hrs;

Total – 41 – 109.6 km – 33.9 hrs

Overall satisfaction as my goal was 30 hours of physical exercise.

IMG_20160609_111753

 

Juneathon 2016

Can you believe this? Another Athon is here – as the matter of fact, it has been here for over a week now… It is my ninth one and sadly, it caught me a bit off-shape. Daily running hasn’t been my routine for a while but I still do almost daily fitness so for this Juneathon, I figured at least 45 minutes of cardio every day. So far so good. I have been stepping, rowing, spinning and cross-training on the elliptical for almost an hour every day and I have been running a bit too. The world is still beautiful up here…

IMG_20160603_114501

Good luck to all my fellow Juneathoners!
As always: Slacking is not an option.

JD30 and JD31 – Long Live Janathon

Twenty five years ago, I was a frantic sporter. I loved cross country skiing. The fate (and good reviews 🙂 ) brought one of my former co-racers to our guesthouse this week. Of course we fixed an evening on the snow together (Day 30). Weird feeling to be catching up after so long.

And then the last day of January, I shoveled snow – again. For me, this was a Grande Finale, a finish in style. I live the life I always wanted to live: with a great family, in the mountains. Looking after 40 guests (and 2 little Duracell rabbits) sometimes takes all my energy and on those days Janathon helps to put everything in the right perspective.

Thank you all for joining, reading, commenting and sporting daily. Your (virtual) support is magical. I will be there in June again!

January total: 31 days of 35 activities totalling 38 hours.

JD28 and JD29 – cross country

More of the same really. Plus beer. And friends.
Day 28: cross country ski
Day 29: cross country ski

P.S. If I manage to maintain the alcohol level under control, I may very well be able to finish this Janathon :-).

Post Navigation