Srpen je u nas tradicne top-season: barak plnej hostu, dvere se netrhnou a my neurvem. Kdyz prisla Renata s napadem na bezeckou vyzvu prave uprostred leta, spadla mi celist… a probudilo se ve mne me soutezive ja. Posledni dobou beham nepravidelne, bez nalady a cile – mozna prave behaci vyzva je neco pro me.
Kdyz se k nam pripojily jeste Houba s Liskou, bylo mi jasny, ze to bude litej boj.
Srpen u nas v udoli
Krome behani jsme do vyzvy o urvani co nejvetsiho poctu kilometru pripojily a ruznyma koeficientama poladily i horskou turistiku (Liska planovala dovolenou v Jesenikach), kolo a kolobezku. Liska jako nejschopnejsi z nas vysvihla bozi excelovou tabulku a pak uz jen stacilo den co den horlive makat a zapisovat.
Jak uz jsem predeslala, situace u nas nebyla idealni: hned v uvodu mesice tu na navsteve byl 12H se Slunecko a taky kamoska B se trema detma. V druhy pulce mesice prijela nase babi a V slavila narozeniny, ke vsemu se v Zell am See jel IRONMAN 70.3. Cas jsem proste hledala, jak se dalo. Par vybehu zacinalo rano pred patou a casto jsem se neodvazila dal do hory ve strachu, ze se nestihnu vratit uvarit hostum snidanovy kafe.
Vychod slunce nad niedernsillskym rybnikem
Houba si diky cyklodovolene od zacatku vyrobila smrtelny naskok a my za ni vlaly. Kdyz se situace po par dnech trochu upravila, pri jedne vyjizdce me cestou z Kaprunu srazil z kolobezky kluk na horskym kole. Nejenom, ze mi zmodrala noha a bricho, ale predni kolo Miba se zkroutilo do tak kvalitni osmy, ze se kolo neprotocilo vidlici. Co ted? Proste vic behat!
Srazka s blbcem
Ve tretim tydnu jsem ze zoufalstvi natocila 66 bezeckych kilometru, tyhle pro spoustu lidi smesne objemy ja naposledy behala pred peti lety… Zacala jsem dohanet Houbu a uzivat si sveho pomaleho a neohrabaneho (lec vytrvaleho) behu.
Niedernsill jako na dlani
Pres WhatsApp a Garmin Connect mezitim prichazely hlasky od holek. Liska nasledovala hlas sveho srdce do Jeseniku a mocne zamichala poradim 54 km dlouhym ultra prechodem horskeho masivu. Tucnakovi se rozlomila klenba (myslim, ze takhle nejak to rikala – ale presnou diagnozu nikdo nezna), takze zacala na kole jezdit na pivo: z domova k Lasikum (takova fajn hospudka, pro me vzdy zavrena – nekde na soutoku Vltavy a Labe). Houba vybihala temer denne za humna, pricemz profil jejich trailu vypadal vzdy jako stredne obtizny horsky pulmaraton.
Dalsi vybeh nad Niedernsill
Vsechny jsme nadavaly na hromadici se kupicky smrdutejch bezeckejch hadru a cas plynul a plynul, az nastal posledni srpnovy vikend: slo se z tlustejch do tenkejch. Tucnak premluvila rodinu na vikendovou MTB akcicku a spolecne v podstate objeli jizni Polsko. Houba strihla v jizerkach pulmaratonek, Liska udrzovaci beh, ja si rozsekala zadek na kasi na spinningovym kole… kazdej se proste snazil, jak umel.
Vyrizena…
Z euforie a sneni o moznem vitezstvi me tri dny pred koncem mesice uprostred noci vzbudily krece v zadku. Nepomohly ani ruzove pilulky, gluteus mocne protestoval proti jakymukoli pohybu… A tak se Houba prese me v konecnym poradi prenesla s lehkosti sobe vlastni. My ostatni na ni obdivne virtualne pohledly a taky sme slastne vydechly. Mne nezbylo nez ledovat a doufat, ze bolest pred zahajenim dalsi mozne vyzvy odezni.
And the winner is…
Summa summarum prima akcicka pripominajici Janathon. Dohromady (= ve ctyrech) jsme za jedenatricet srpnovych dnu zvladly odbehnout 582 km, ujet na kole/kolobce 717 km a ujit po horach 134 km. Zadny svetovy rekordy jsme nepokorily, ale pocit je to super a presne o to slo. Tucnakovi dik za vyzvednuti z gauce a vsem pak respekt!
Celkovou vitezkou je Houba, gratulace!
April Runs 